Od Čepice na kusu šunky až po brat(rskou pomoc) summer a zase zpátky

Raná dvacátá léta bylo období zběsilého boje o pozice na české podcastové scéně. Podcasty vznikaly jeden za druhým a já si navykl jeden za druhým poslouchat. Občas jsem kvůli tomu slyšel věci, které bych byl nejraději odslyšel. Tou dobou jsem taky trávil hodně času na (tehdy ještě) Twitteru a velmi špatně jsem se zorientovával v přehršli zábavných posterů. Byl mezi nimi jeden který mě zaujal tím, že si mě brzy omylem zablokoval, protože si mě kvůli podobnosti profilovky spletl s jakýmsi otravným krypto-groyperem. Tím jedním byl Ondřej H. Vzpomínám na toto předpotopní období především kvůli následující pointě: pamatuju si zcela jasně jakási jeho sarkastická opovržlivá prohlášení směrem k podcasterům coby odporným podřadným tvorům. Během několika málo dnů či týdnů z něho vypadlo, že přichází s novým podcastem.

Tím podcastem byla Squatemala, a vlivem předběžné opatrnosti její autoři vydali první tři epizody jen na Soundcloudu. Autory byli Ondřej a Martin, a jejich role byly zcela organicky dané jejich povahami. Zatímco Martin vystupuje zcela potrhle od začátku do konce a jen výjimečně se nad něčím déle rozhovoří, neustále se vrhá do tvorby memetických slovních hříček plných sexualizovaného humoru a v mnoha případech svého kolegu-podcastera vyloženě zlobí-vyrušuje, Ondřej má základní distingovaný setting, ze kterého ovšem bývá svým kolegou buď pravidelně stržen, nebo sám dobrovolně sestupuje, nebo propuká v zábavné cholerické promluvy. Podcast nikdy neměl žádné hosty (pokud nepočítám občasný výskyt a zapojení přítelkyň) a autoři vystupovali ve dvojici s výjimkou jedné sólové epizody Ondřeje. Sami naopak jednou hosty byli v podcastu Corner Späti informující evropské publikum o výsledcích českých parlamentních voleb 2021. Corner Späti byl také evidentně jednou z inspirací, společně patrně s Chapo Trap House a možná (cojávím) TrueAnonem. Popravdě taky považuju Squatemalu za jediný český podcast, který by se svým duchem tomuto žánru aspoň trochu přiblížil. Jenže čím vlastně definovat tenhle žánr?

Je to možná to, jak jednotlivé epizody jakoby mimochodem popisovaly aktuální či neaktuální téma v konstantním ironickém či parodickém nastavení, ze kterého však ve vhodnou chvíli vystupují s jednoznačnou naléhavostí, brilantně vyjádřenými pocity zmaru a vzteku a pak se zase bez větších obtíží vracejí ke komediálním bitům. Zkuste mi jmenovat kohokoli z české podcastové scény, kdo to umí. Všichni buď zůstávají v poťouchlé poloze a do vážných vod si netroufnou, natož aby se naplno ponořili do sžírávé tragičnosti vývoje naší společnosti, nebo naopak naprosto postrádají jakoukoli přesvědčivost (slonem v místnosti rovněž budiž, že je v tomto textu celou dobu řeč o výrazně levicovém pohledu na svět).

Pokud jste slyšeli nějakou tu Squatemalu, patrně vám neuniklo, že Naše Země Nevzkvétá, Už Nebudou!!!, CA$H MONEY!, že poslední žid v Assghánistánu se jmenoval Zebulon, podstata incidentu Đorđe Martinoviće, jak zní chroupání Hobžových Strážnických brambůrků, co obsahuje Staropramen Nefiltr pšeničný za nečekané ingredience, SQUATEMALA Č-K-Č, kdo je skutečná Janka Michailidu, GANG GANG GANG, zda je Rychnov to jediné, co bude pod Kněžnou, kterým regionům ČSFR sliboval Havel autonomii v Letním přemítání z roku 1991, že katolická církev skutečně věří v koncept transsubstanciace Ježíše Krista při obřadu eucharistie, kolik zahradníků má Josef Mašín, FRANTIŠEK, TY VIEŠ ŽE TO MUSÍME PODPÍSAŤ atd.…

Při vzpomínání taky není možné od osobní zkušenosti oddělit v jakém čase podcast existoval. Vznik spadá do léta 2021 a je tím pádem navždy spojený s aktuální zkušeností s pandemií covidu, resp. spíš s tristními společenskými jevy, které vyvolal. Průběh roku 2021 je pak z tvůrčího hlediska nejaktivnější období a z hlediska vzpomínek určitá zlatá éra, která vrcholí okolo českých parlamentních voleb na podzim 2021, účastí v Corner Späti a geniálního parodického vánočního speciálu “Cash Money Podcast”. Nedá se úplně nutně tvrdit, že by pak Squatemala šla vyloženě kvalitou do řiti, spíš trochu polevilo úvodní nadšení autorů a to se mimo jiné odrazilo na četnosti epizod ve zbylých letech.

Za existenci Squatemaly se odehrály ještě některé další historické události, jako je invaze Ruska na Ukrajinu. Podobně jako Corner Späti velmi krátce před tím vyšla epizoda, ve které autoři velmi vehementně tvrdili že americké vyšetřovací služby jako obvykle melou sračky a nic takového se nestane, a narozdíl od Corner Späti myslím že tato epizoda rychle zmizela z povrchu zemského. To se dá do jisté míry pochopit. Pak se ještě děly další dějinné události, ale závěr existence podcastu byl ve znamení období, ve kterém jsou koncentrované několikery filmy z moderní historie Československa - Bratři (o bří Mašínech), Muž který stál v cestě (o Kriegelovi) a nakonec Vlny. Ondřej a Martin se všem třem svým obvyklým způsobem vysmáli a Vlny dostaly dvojnásobný kartáč s odkazem na režisérovu (Mádl) mladickou hereckou tvorbu a vystupování v médiích.

Vlny se staly podcastu z nějakého důvodu osudem. Za popěvování si parodií na Bártovo “When I am standing on my head” epizoda končí slovy, že Ondřej si pořídil ojetý automobil takže se bohužel bude muset stát ODSákem, a v řádu hodin po tom, co epizoda vyšla se odehrává radikální vymazání všech epizod z jejich úložiště na Podbeanu, čímž jsou dodnes dostupné ve formě nepřehratelných odkazů ve všech podcastových aplikacích.

Těžko říct, co přesně to způsobilo, ale podobným způsobem o pár let dříve zmizel i Ondřej ze své poslední privátní twitterové inkarnace a proto smazání přisuzuji v první řadě jeho impulzivní nátuře. Ovšem nějaký sekundární důvod za tím jistě je také. Kdo ví, třeba po dopsání tohoto blogísku odněkud vyskočí Jiří Mádl a pobodá mě. Nebo mi hackne web a natočí o tom celovečení komedii “Ajťáci” s písničkou od Dana Bárty a Taťánou Pauhofovou v roli hlavních cecků.

Na závěr bych chtěl jen říct, že chápu, že nechápete, proč o tom píšu. Jedná se o mojí niche zkušenost s něčím co bylo nevýznamným kulturním fenoménem. Skutečnost je ale taková, že ho v mém srdci nic jiného nenahradilo, i když si občas vzpomenu “je toto nová Squatemala?”, ale odpověď je vždy “ani smykem” (s výjimkou cca dvou iterací živého vysílání “Ládík a Rei”, kde to bylo alespoň smykem). Současné dějinné události jsou turbulentní, děsivé, cringe, a zasloužily by si Ondřejův dokonale výstižný, byť cholericky nedokončený komentář, Martinův downplay skrz nesmyslný neologismus (např. “ceckomunismus”), spokojené chroupání Hobžových strážnických brambůrků a zvuk otevírání plechovky piva. To by mi pomohlo. Ale skutečná Squatemala je navždy* pryč. Jako slzy v dešti.

 

P.S. Poznámka k intru: se Sedllakem jsme si kdysi lámali hlavu, co to hraje v intru za melodii. Vyshazamovat to nešlo, já osobně to považoval, ve spojení s názvem, za jakousi latinskoamerickou hudbu (fakt mi to tak znělo) ale pak jsem se vlivem některých okolností* dozvěděl, že se soustředím na nesprávnou část názvu a musím se soustředit na to “Squat” - melodie je ve skutečnosti “Slavic Lo-Fi” a má obsahovat slovanské motivy. Well…

* nemohu ani naznačovat, ale řekněme že jsem při sepisování těchto vzpomínek spoléhal na víc než jen svou paměťovou stopu