Tento text vám přináší Judy, extrémní negativní síla. Varování: spoilery umocněné interpretacemi.

Proč se vracet k filmu z roku 2001, který všichni znají nazpaměť a chápou že plně nechápou jeho smysl, říkáte si. Inu, to bylo takhle:

S Mulholland Drive jsem se nejprve setkal skrz soundtrack, protože jsem znal soundtrack k Lost Highway. Film jsem pak viděl poprvé v televizi několik málo let po jeho premiéře. Tehdy mě upoutal napínavý detektivní příběh, pamatuju si tu zvědavost, jak toto dopadne, fascinaci Lynchovým bizárem a samozřejmě Lauru Harring, která podle očekávání SPOILER ALERT! v druhé půlce filmu konečně ukáže cecky. Jenže pak se stane NĚCO a ten film najednou nedává moc smysl, no, co vám budu povídat, bylo mi ani ne dvacet a nebyl jsem z toho vůbec moudrý. 

Střih, je mi o něco málo víc, mám přístup k vysokorychlostnímu internetu a stahuju jeden Lynchův film za druhým a stávám se jeho fanouškem, many such cases. Mulholland Drive mezi jeho filmy svým způsobem vyniká, od Eraserhead coby prvnímu vrcholu tvorby mi vše přišlo tak nějak směřující sem, k druhému vrcholu tvorby (tento můj dojem se později kvůli Twin Peaks změnil, ale o tom třeba jindy). Viděl jsem film mnohokrát dokola a četl jeho různé ukecané výklady. Závěrečná třetina, kdy se NĚCO stane, už dávala větší smysl, a nepůsobila tak strašně neuspokojivě jako napoprvé. 

Interpretaci, na kterou jsem napoprvé nebyl připravený, jsem po tomto “studiu” vzal za svou. Sledujeme sen Diane Selwyn, ve kterém se jmenuje Betty a je celá rozpumprdlíkovaná a rozdiblíkovaná z toho, že přijela do Hollywoodu coby vítězka taneční soutěže a celá její úspěšná kariéra je před ní. Vše probíhá jak má, uchází se o roli, na castingu se z ní můžou všichni počůrat blahem. Zároveň se ale dějí divné věci, dílem náhody u ní v bytě končí oběť dopravní nehody, díky níž zároveň unikla nájemní vraždě, okolo režiséra filmu se dějí podivné věci, nějací mafiáni a kovboj mu kafrají do obsazení (nutí mu herečku jménem Camilla Rhodes), život se mu hroutí. Sledujeme komicky nekompetentní počínání jakéhosi nájemného vraha. Následně jsme pohlceni detektivním pátrání po identitě přeživší atentátu/autonehody, která si nejdřív říká Rita, ale při pohledu na jmenovku servírky si vzpomene na jméno Diane Selwyn. Hrdinky najdou její bydliště a objeví její rozkládající se mrtvolu ležící v posteli. Pak se vrátí domů, mají sex se signifikantním opakováním “I’m in love with you”, v noci jdou na bizarní představení, najdou krabičku ke které má “Rita” klíč, před jejím otevřením ale Betty zmizí a po jejím otevření zmizí i Rita. Čas vstávat. Diane se probouzí ve stejné poloze jako ve které ležela mrtvola ve snu, mrk mrk.

Závěrečná třetina filmu je pro diváka pohlceného detektivním pátráním a pozitivním výhledem na Bettyinu kariéru v Hollywoodu drasticky neuspokojivá. Pro mě je zajímavé to, že jsem dlouho naprosto minul skutečnost, že hlavní protagonistku (nyní je to Diane Selwyn o které už jednoznačně víme, že to co předcházelo byl její sen) hraje tatáž herečka (Naomi Watts). Přisuďme to skutečnosti že jsem muž a pokud má ta samá žena jiný makeup, účes a hlavně posturu, jsem tím krajně zmaten. Vzpřímená, usměvavá, roztomile nalíčená a načesaná Betty je pryč, Diane je nahrbená, buď má filmový “no makeup” nebo je nalíčená nešikovně. Sledujeme scénu kde si ex-GF odnáší věci, lucidní snění o Camille Rhodes (toto jméno ale v realitě nemá ta herečka kterou prosazovali ve snu mafiání, ale Rita ze snu), která je zdá se taky jakási ex-GF. Jenže ve vzpomínkách vidíme, že má něco s režisérem (tím samým co ve snu, ale v realitě se mu daří skvěle) a nebojí se v tom Dianě vymáchat čumák. Camilla a režisér se zasnubují a Diane objednává u nájemného vraha (toho co byl ve snu nekompetentní) likvidaci Camilly. K vraždě podle všeho došlo, Diane o tom dostává sjednané znamení (modrý klíč). Na dveře klepou detektivové a z krabičky co jsme viděli ve snu vylézá důchodcovský pár co doprovázel Diane od taneční soutěže na letiště v LA coby zhmotnění Dianiných velkých očekávání a dohánějí jí k sebevraždě přesně tam, kde ve snu viděla hnijící mrtvolu.

Je to vlastně jasné jak facka, je to tedy o herečce, které nevyšla kariéra v Hollywoodu, z žárlivosti nechala zabít svojí známost a pak se zabila taky, není nad starý dobrý příběh o lásce, vše je vlastně na druhý, třetí, pátý i devátý pohled docela přímočaré, stačí se trochu adaptovat na Lynche a je to nakonec jedna z jeho nejstravitelnějších věcí. Nebo ne?

Twin Perfect má ve své videoeseji jiný názor. Zde je nutné podotknout, že Twin Perfect byl takový průměrný Youtube kanál o filmech a počítačových hrách, ale krátce po vzniku třetí série Twin Peaks natočil sérii tří naprosto mistrovských videoesejí o tomto seriálu, kde ho rozebral skrz naskrz a “odhalil” jeho “skrytý” význam. Měl tu vlastnost, že s ním sice nebylo nutné na 100 % souhlasit, ale jakmile jste si pozorně vyslechli tento výklad, nemohli jste se už zbavit dojmu, že to je sice podivuhodně složité, ale dává to až podezřele dobrý smysl. Lynch si v Twin Peaks a podobně i v Mulholland Drive potrpěl na přítomnost mnoha drobných detailů, které jako obří skládačka překvapivě konsistentně zapadaly do sebe. Jedním z filmařských prvků, které hrají naprosto zásadní roli, je existence postav, které mohou působit dojmem naprosto standardní seriálové (či filmové) postavy, ale ve skutečnosti vyjadřují nějaký abstraktní pojem. V Twin Peaks je takovou postavou nejen BOB (u kterého to do určité míry je skoro i jasné), ale dost možná i hlavní hrdina Dale Cooper.

Twin Perfect pak v přímé návaznosti natočil videoesej i o Mulholland Drive, pracující v podobném duchu jako ty o Twin Peaks, i s odkazy na ně. Zde autor tvrdí, že motiv postavy, která není reálnou postavou vystupující v příběhu, ale jakousi abstrakcí, se vyskytuje i v Mulholland Drive, a je jí mimo jiné Rita (první ⅔ filmu)/Camilla Rhodes (zbylá ⅓ filmu).

Twin Perfect tvrdí, že příběh ve skutečnosti není až tak přímočarý jak to může vypadat. To že je snová část filmu snem je jen určitá metafora o “kolektivním snu o Hollywoodu”. Ostatně, zbylá třetina filmu podle něj také není jednoznačná realita protkaná vzpomínkami na Camillu, protože žádná Camilla podle něj nikdy neexistovala. Camilla je podle něj totiž koncept “castingového kanape” a celý film je kryptickým popisem skutečnosti, že Hollywood je plný takových příběhů s castingovým kanapem. Diane se ve snové sekvenci do konceptu castingového kanape zamiluje ("I'm in love with you" je velmi Lynchovské, pokud "you" = myšlenka) a stává se herečkou, jejíž úvodní úspěch (dá-li se o tom tak mluvit) je na něm založený.

To že Diane ukáže nájemnému vrahovi fotku Camilly je při přímočaré interpretaci jednoznačně momentem jeho najmutí, Twin Perfect ale tvrdí, že to je ve skutečnosti pasák (ve filmu tak ostatně skutečně vystupuje) a ona mu ve skutečnosti říká, že takovou dívkou se chce stát - “this is the girl (I want to become)”. To že dostane modrý klíč není jen znamení že vražda byla provedena, ale doslova zde dostává klíč od “zadního vchodu do filmových studií”, a její otázka “od čeho je ten klíč” a následný výsměch nájemného vraha mnohé naznačuje. Nejsilnější indicie, že toto je ten výklad, který měl na mysli i Lynch je ale moment při oslavě zasnoubení Camilly a režiséra. Diane se tu baví s jeho matkou a popisuje jí svůj příběh. V jeden moment vypráví, že Camilla Dianě pomáhala tím, že jí dohazovala role. Mrk mrk, to je v přímočarém vysvětlení přímočaré, ale při vědomí funkce abstraktní postavy Camille dává mnohem větší smysl to, jak se režisérova matka zatváří, jakým způsobem jí chytne za ruku a soucitně jí vyjádří pochopení a pocit sounáležitosti.
Twin Perfect také zdůrazňuje geografický kontext (k nehodě dochází na zásadním místě, kde je zároveň “zkratka do Hollywoodu”), samotné jméno Rita (které si postava vybere když vidí plakát s Ritou Hayworth, známou svými mnoha známostmi ve filmovém světě), a mnoho dalších podpůrných argumentů jako je španělská konverzace na oslavě (“nikdy jsem nešla s Luigim do Casablancy!” - “jo, jasně…”), symbolika polibku se postavou co se ve snu jmenuje Camilla Rhodes, atd.

Podivná scéna v nočním divadle před červeným závěsem (fanoušci Twin Peaks vědí), je plná všeobecných indicií, ale hlavní je neustálé zdůrazňování že toto (Holywoodský sen) je jen iluze a samotné “Silencio” vyjadřuje nutnost mlčení okolo tohoto ožehavého tématu. Nemá ale cenu rekapitulovat celé vysvětlení, je totiž lehce spletité, podívejte se na něj sami.

Co mi pořád dělá potíže pochopit je hnijící mrtvola v ložnici. Proč jí vidíme ve snu a proč se Diane probouzí v téže poloze? Twin Perfect dokonce vysloveně tvrdí, že Diane na konci nezemře, to co ve skutečnosti zemřelo byla nějaká její součást, která věřila v sen o ideálním Hollywoodu. To že Betty s Ritou ve snu vidí hnijící mrtvolu skutečné Diane možná naznačuje, že sen který sníme s Diane se odehrává až po této metaforické smrti, ale bolí mě z toho hlava. Další potenciální záhady můžeme objevovat těsně před Dianinou sebevraždou. Dívá se na postarší pár, jak v trpasličí podobě podlézá dveře, vidíme policejní blikačky v odrazech, Diane pociťuje sžírající duševní bolest, a zavírá útrpně oči. Následně vidíme jak uskočí a běží chodbou před důchodci a páchá sebevraždu. Její křik ale slyšíme ještě než zavře oči. To na mě působí jako možnou Lynchovu indicii mluvící ve prospěch toho, že smrt Diane je jen metaforická. Nebo to je taky možná způsob jakým Lynch občas pracuje se střihem a žádná indicie to není. A co policejní auta, jsou skutečná, nebo taky nějak zapadají do metafory? Mohli bychom nad tím spekulovat donekonečna.

Jediný problém který u této interpretace vidím je načasování videoeseje. Je z roku 2020, resp. vytvářená o něco dřív, tedy v době, kdy bylo hnutí MeeToo stále ještě všudypřítomné a relativně čerstvé. Oproti tomu film je z roku 2001, tedy doby, kdy panovalo přísné “Silencio”. Dává tedy smysl, že by se nám Lynch snažil něco co ho trápilo krypticky naznačit, ale těžko říct, jestli není interpretace Twin Perfect příliš dobová. Co by asi vymyslel za interpretaci v roce 2025? Možná něco úplně jiného.